Počasí dnešních dnů je velmi vyčerpávající. Horka jen vzdáleně připomínají pohodu přímořsých letovisk a naše vyprahlá těla se plouží po rozpálených ulicích. Tam, kde rostla tráva je popraskaná zem, po prudkých přívalových deštích zbylo jen v okapech pár zmatených žabiček. To je pravá půda pro děti "záchranáře", kteří s kyblíky sbírají malé obojživelníky a odnáší je, orosené, k blízkému rybníku.

Tohle všechno ve mně evokuje práci ředitelky Czech Art Festivalu Marcely Kotrčové-Pulgaron. Asi se divíte jakou to má spojitost. Řekla bych, že přímera "z bláta do louže" není přesná. Myslím že trefnější je... nemusí pršet, hlavně když kape.

O iniciativě a dobrém záměru této charismatické Čechoameričanky si můžete přečíst v rozhovoru v Českém rozhlase....

S Marcelou jsem se seznámila na prvním ročníku Czech Art Festivalu.... Výstavní plocha nebyla velká, ale atmosféra festivalu samotného byla úžasná, moc se těším na letošní ročník, který všem vřele doporučuji!!!
Letošní první káva s Marcelou byla hradě v Nových Hradech, kde teď tráví většinu času přípravou na druhý ročník Czech Art Festivalu. E-mail s přáním popovídat si, jsem přijala moc ráda. Mám ráda lidi, kteří jsou ochotni pro svou věc udělat maximum, shodly jsme se, že máme poměrně hodně společních prvků v životě. Věřím, že přátelsví, které jsme navázaly, bude zajímavé a bude přínosem pro nás obě.

Mluvily jsme o tom, co všechno organizace tohoto projektu, který se rozrůstá, a dostává se do povědomí lidí, zahrnuje a jaká úskalí Marcelu doprovází. Získat potřebná povolení a dostatek peněz, technické zázemí, doprovodný program a hlavně propagaci, která je velmi nutná proto, aby se v Čechách otevřely pomyslné dveře nejen známým umělcům, kteří už mají své jméno, ale také začínajícím výtvarníkům od obrazů začínaje po šperky konče. Nemluvím o kvalitě děl, ale to získat zpětnou vazbu. Nemusí to být náš šálek kávy, ale každý obraz má svého diváka.

Marcela oslovila a požádala i Ministerstvo kultury o záštitu a podporu začínajících umělců Czech Art Festivalu. Nicméně tato kulturní akce, která je v Čechách nová a o to zajímavější, neprošla jejich měřítkem. Je to prý komerční záležitost... Chápu tento postoj Ministerstva kultury, proč by měli přispívat na něco, kde je možné si vydělat. Chápu to, ale nesouhlasím.

Mnoho mladých, nadějných umělců své výtvory veřejnosti neukáží. Všechno, na co se kolem sebe podíváte, stojí peníze. Je jednodušší a levnější koupit si repliku ze supermarketu. I kdyby výtvarník tvořil jen tužkou na papír, je to originál, energii a nápad, který umělec do svého díla vkládá je teď a tady, není žádná kopie, každá čárka má svůj čas, nádech a výdech, emoce...

Vezmu-li to ze svého pohledu a nestěžuji si, jen polemizuji... A počítejte se mnou.... Jedu do obchodu s výtvarnými potřebami, koupím plátna, barvy, štětce, lak, rámy.... pokud nemám nápad a mám obě ruce levé i tato investice je mi k ničemu.... Hodiny a hodiny času stráveném u plátna, každý vlas štětce má své místo, každý pigment barvy, v noci, brzy k ráno, když prší, když svítí slunce. Když je dílo hotové, barva muzí vyzrát a uschnout, aby se mohl obraz nalakovat a zakonzervovat. Pak přijdou na řadu rámečky a maraton výstav. Na jedné z nich se možná prodá, možná....

Kolik sebe do výtvarného díla umělec dává. To je hodnota, která se nedá vyčíslit.
Je mnoho lidí, kteří hledají, hledají pocity, které sami neumějí říct, namalovat nebo zazpívat. Tohle se nedá vyčíslit penězi a umělci, kteří si na tento festival výtvarného zaměření napíšou svou cenu pod obraz nikdy neví, jestli si po této akci budou moci koupit mléko nebo třeba kolo pro děti. Vydělávat peníze není účel tohoto festivalu, milé Ministerstvo kultury.

Cílem Czech Art Festivalu je přiblížit umění lidem, rozdávat radost, chuť do života a tvůrčí energii.

Labyrint
Dáma
Okovaný
Zuřivost
Mimikry