Dnešní úvaha se týká tématu, které je na jaře poměrně aktuální. Jak říkáme.... "všem se zapalují lýtka". Zajímalo by mne, co dělá přitažlivost přitažlivostí, pokud tedy mluvíme o té jedné, řekněme sexuální. Nabízí se pár dalších, spolu hodně úzce souvisejících, slov..... přitažlivost, žárlivost, nevěra....

Je čas, kdy ze sebe svékáme teplé svršky, a pomaličku poodhalujeme bílou kůži, vstříc slunečním paprskům. No, já jsem včera trošku podpásově dala bílé barvě "vale", a zašla do solárka. Takže k jarním pihám mám navíc i spálený zadek. Kult těla dal na frak tradici.

Celoroční boj s nadbytečnými tukovými polštáři zná většina z nás, není divu, vždyť třeba oblíbené knedíky jsou výsadou české kuchyně. Nemůžu opomenout ani výborné české pivo, po kterém ženám prý rostou ňadra a mužům bříška :) Také se řadím mezi "dietářky". Není to nic k chlubení, vím, ale zase to není žádný extrém, on takový přehled ve zdravé výživě není na škodu, jen teorie jde tak tři kroky za praxí.

Takže k té přitažlivosti... o čem to je? O postavě? Očích? Vzdělání? Kouzlu osobnosti? Moje kamarádka říká, že co nedožene krásou, dožene intelektem. Má velikou pravdu.... ale, muži si potrpí na "krásné" ženy, ani v hlavně nic mít nemusí, taková krásná "trofej" udělá spoustu parády, ale pro život to moc praktické není. Když už jí nemohou mít doma, tak se za ní alespoň na ulici otočí, to je v pořádku :) Potom jsou tu "horňáci" a "dolňáci" a v neposlední řadě jsou muži, kterým nevadí předkus, velký zadek, křivý nos, hlavně že je dívka hodná, veselá a hravá. Jaká by tedy měla být žena, aby dostala punc "krásy" ?

Honba za "dokonalostí" dělá z lidí umělé loutky. Celebrity bez botulotoxinu nedají ani ránu, a nejen ony. Umět stárnout s nonšalancí je dar. Mám ráda tváře starých lidí, dá se z nich číst, oči sice maličko ztrácejí jiskru, ale tvář a dlaně mají nesmazatelně popsané životem. Ten nikdy není úplně dokonalý, v dokonalosti není krása, ta se brzy okouká a uvadne. Ony drobné nedokonalosti dávají možnost získat si naši pozornost, může to být třeba jizva z dětství, nebo cokoliv jiného.

Tak si říkám k čemu tohle lopotění je. Od dělené stravy k tukožroutské polévce, práškům na zhubnutí až po liposukci, nebo bulimii a anorexii. Přirozené křivky a jiskra v oku asi bude ta pravá volba. V touze po změně by mohlo zaznít heslo "neklaďme si malých cílů", ale také není třeba chodit "přez mrtvoly". Přílišnou sebekritikou ničíme sebe i druhé.

Všichni jsme jedineční. Můžeme být šťastní, že jsme zdraví, že máme svou rodinu, přátele, střechu nad hlavou, že nás lidi berou takové, jací jsme. Tenhle článek je tak trošku povrchní, ale i o tom povrchu to je.

A o tom to je :) Hezký den všem ...... :)

Kresba, počítačová grafika
Komiks
Konopný lék