Zní to romanticky... v myšlenkách se toulám. Tak se ladím, jako kytara, která vypadla hudebníkovi z dlaní. Nevím jestli mám jiný zvuk, jestli moje myšlenky budou pozměněné souhrou okolností. Vše beru jako skutečnost, iluzorní realitu... hmmm zajímavé sousloví. Napadl mne jeden citát... "Jizvy jsou důkazem toho, že realita je skutečná."

Mohla bych začít psát, co je důležité, pro mě, pro Tebe, pro druhé. Teď to vidím tak, že tady na světě mám být, prožít si svůj příběh, ještě není konec, mám mraky úkolů. Obula jsem se do života a papírové boty shodila ze stolu. Je to skvělý pocit, když se ztracená energie vrací zpátky. Je fajn, když se můžeš sebrat a jít, kam tě nohy nesou.

Jako před pár týdny. Vydali jsme se s Fíbí na výlet s turistickým spolkem z Karlových Varů do Hájenky u Jáchymova. Byla to zvláštní podívaná, zajímavá smečka psů a lidí, kteří mají něco společného. Všimla jsem si, že ta naše jorkšírka nemá komplex malého psa, ona si svou hravostí a dravostí ty různé vlčáky, vlkodavy, boserony a další velká plemena psů docela získala. Bylo jí fuk, že je nejmladší a nejmenší. Brala to tak jak to je, žádný stres. Je to taková canisterapie.

S každým takovým zážitkem si říkám, jak je snadné o tohle všechno přijít. Proto si ty chvilky užívejte, vnímejte je a i když jsou z toho puchýře a propocený tričko, jděte do toho, žijete jen jednou a nikdy nevíte co bude zítra.

Tak, teď půjdu upéct kuře, připravit obrazy na výstavu a pověsím vyprané prádlo z fitka. Možná večer budu malovat, možná se rozkrájím na malé kousíčky, abych toho stihla víc. A nebo ne, kašlu na to, půjdu načerpat zbytek letních paprsků, je nádherné babí léto....

Krásný den všem :) Petra

Kresba, počítačová grafika
Cesta světla