Blog

Jak začít? Bála jsem se svých emocí…. Ale příležitost shlédnout fenomenální a z mnoha důvodů kontroverzní výstavu balzamovaných skutečných lidských těl, jsem si z pochopitelných důvodů nemohla nechat ujít.

Hodinu před setkáním s výtvarníkem Honzou Krumphanzlem a jeho kamarádkou, se kterými jsem na výstavu šla, jsem si chtěla sama srovnat myšlenky a nechat se bez emocí zamyslet nad mnoha otázkami, které se mi honily hlavou. Dala jsem si kávu naproti Lucerně a vzala do ruky tužku a papír.

Strom byl odjakživa jedním z nejmocnějších symbolů lidsta. Díky své plodnosti a falické symbolice se stromy staly úředním bodem dávných obřadů v mnoha částech světa. V Asii byly vazby mezi plodností stromů a lidí tak silné, že se kvetoucím ovocným stromům dostávalo stejné péče a pozornosti jako těhotné ženě. Lidové zvyky, při nichž neplodné ženy objímaly určité stromy, nebo si pod ně lehaly, aby otěhotněly, jsou známé z tak navzájem vzdálených oblastí, jako jsou severozápadní Evropa a Polynésie.

Před pár dny napadl první sníh a přesně před týdnem touto dobou proběhl druhý ročník Czech Art Festivalu. Přestěhoval se na českobudějovické Výstaviště do pavilonu "Z" a tímto vzdušným a světlým prostorem, získal dalších pár hvězdiček jak u výtvarníků, tak u návštěvníků. Výborné na tomto prostoru je nejen jeho prostornost, ale také možnost si všechno prohlédnout z výšky z foaé, které obíhá celou plochu pavilonu.

Je mrazivý večer. V mysli mi tančí pár slov, možná sousloví... magie, víra, historie, bolest ve jménu vykoupení, exhibice, experiment, extrém, adrenalin, móda a lidská hloupost.

Rozhlédnu-li se kolem sebe, vidím "lidi", v hloučcích tvoří bezhlavé, šedé stádo, které se bezmyšlenkovitě nechává strhnout tím, kdo je v daný okamžik nejlepším manipulátorem.

Zručně obalené myšlenky, líbivá image, podbízivost. Nechávají se zmást jakousi ikonou. Člověkem, který vypadá "normálně", vlkem v rouně beránčím.

Počasí dnešních dnů je velmi vyčerpávající. Horka jen vzdáleně připomínají pohodu přímořsých letovisk a naše vyprahlá těla se plouží po rozpálených ulicích. Tam, kde rostla tráva je popraskaná zem, po prudkých přívalových deštích zbylo jen v okapech pár zmatených žabiček. To je pravá půda pro děti "záchranáře", kteří s kyblíky sbírají malé obojživelníky a odnáší je, orosené, k blízkému rybníku.

Před pár dny byl úplněk, červencový úplněk, který je prý jeden z nejsilnějších v roce. Dějí se věci, při kterých zůstává rozum stát. Lidé jsou citlivější, někteří propadají depresím, jiným se plní tajná přání. Dlouho jsem neměla potřebu napsat článek, z prvu zlobila technika, potom, jak to chodí, bylo třeba vyššího pracovního nasazení k plnění úkolů, a překonávání překážek.

Stránky

Karneval